Vykopávka pro Orsu

 

Před několika málo dny jsem se pustila do pitvání mnohaletého záhonu s trvalými kytkami a vykopala jsem - odhaduji asi tak desetiletou - kost.

Nález kosti mě pobavil a vybavily se mi úsměvné vzpomínky na naší první fenku Airu která už 4 roky zahrabává kosti daleko od nás, v psím nebi.

Aira byla fenka německého ovčáka (jak jinak), matka našeho psa Dina, zlaté a veselé to stvoření se sluníčkovou povahou. Mezi její nejoblíbenější lumpárny patřilo zahrabávání čehokoliv, o čem usoudila, že by se to mohlo později hodit. Proto v záhonech, kde jsem pěstovala nějakou tu zeleninu, jsem nacházela uschovanou potravu v podobě kusů rohlíků, kostí, ale i dalších zajímavých předmětů a to zejména tenisáky, a jednou jsem našla i dětskou pletenou čepici. Odpověď na otázku, proč si schovala i dětskou čepici na horší časy dodnes neznám -  čepice nebyla našeho chlapečka, byla cizí a k nám na zahradu se dostala neznámo jak. Fakt.

"Pěkná, telecí ...." proběhlo mi hlavou a kostičku jsem odložila vedle ohniště na pečení masa s tím že vzácný nález později ukážu manželovi. Jenže jsem na ní za chvíli zapomněla a tiše se jí zmocnila naše černá fenka ORSA.

Tohle bylo odpoledne a manžel se večer otázal: "Co Orsa na té zahradě dělá, ona ohlodává nějakou kost"? Došlo mi co se stalo a vyběhla jsem ven. Opravdu to tak bylo: čubina nadšeně drtila v zubech tu starou kost a mě to najednou bylo jasné, pro koho Aira uschovávala všechny ty věci: PŘECE PRO ORSU!

A já hloupá to nevěděla, všechno jsem to likvidovala, jen tahle jediná vykopávka tu zůstala.

No jo, ale co ta pletená dětská čepice? K čemu by vlastně ORSE byla?

Netuším.


Vykopávka pro Orsu r.2004

(text a foto: Jitka Krásová, Vykopávka pro Orsu r.2004)

 

CHLUPATINY - HLAVNÍ STRANA