Ta je krásná

 

Podívala jsem se po té drobné paní, která řekla tato slova dívajíce se na Orsu - stála před vchodem do domu a usmívala se na nás. Ne příliš často si s neznámými lidmi povídám o své fence, ale v tom úsměvu bylo cosi, co mě přimělo zastavit se a nejít dál.

"Mohu si ji pohladit?" pokračovala paní a za okamžik se už konalo obvyklé šmajchlování se a vrtění se ocasem... "víte, přesně takovou jsme měli, jmenovala se Lucinka a byla s námi 13 let" vyprávěla paní dál, a povídala o Lucince, jaká byla a že to byl nejlepší pes na světě, co dělala a co prováděla za lumpárny. Oči té drobné paní svítily a obličej jí zářil, když držela mojí Orsu láskyplně v objetí kolem krku.

Přiznám se, že jsem chvílemi moc neposlouchala a věnovala jsem se více pozorování té paní, která  nadšeně a láskyplně muckala tu mou treperendu a v obličeji jí kvetly šťastné vzpomínky na její fenku - nepřestávala vyprávět a  ocitla se někde v minulosti, protože její mrtvá fenka opět ožila a jí se na malý okamžik vrátil kus života, ve kterém byla šťastná.

"Už vás opravdu nechci zdržovat, běžte už" pravila posléze a vyslala ke mě další zářící úsměv.

Rozloučila jsem se. Nemohla jsem jí říct, že mám za sebou nepříliš povedený den a že jsem při setkání s ní prožila něco zvláštního: potkala jsem někoho, kdo v mojí fence uviděl svou obživlou milovanou Lucinku a byl po malou chvilku velmi šťastný. Nemohla jsem jí prozradit, jak často zapomínám, že moje skutečné psí štěstí je nadosah a že jsem hloupá, když si to tak málo uvědomuji.

A taky dost možná, že jsem v ten moment uviděla sama sebe o dvacet třicet let později: budu láskyplně objímat nějakého černého ovčouna kolem krku a budu vzpomínat na mojí Orsu.

Budu s láskou vzpomínat na současnost.


Ta je krásná

(text a foto: Jitka Krásová, Ta je krásná)

 

CHLUPATINY - HLAVNÍ STRANA