Mourované trdlo

 

Mourované trdlo je kočička Čita, malý nalezenec ze září roku 2002.

Máme jí zavřenou stále v bytě (oba psi jsou na zahradě) a ona velmi často sedí za některým z oken a dívá se ven, zvědavost sama a plná touhy po kočičím dobrodružství.

Ale popořadě: naši psi nemají rádi kočky, resp. starý pes je nemá rád, Orsa se kámoší se vším živým, jenže svým typickým projevem chování připomínající temperamentní buldozer každou kočku k smrti vyděsí. Právě i z toho důvodu byla Čita - úmyslně říkám byla  - zavřená s námi doma a nesměla ven. S jarem přišlo očkování a následně kastrace. Kočičí pako si samo demontovalo štichy z břicha a začalo provádět ty samé lumpárny co dřív: lezení po výškách skříní, trhání prostěradla v ložnici, útoky na kytky, tahání hlíny z květináčů. Obzvláště hlína má pro našeho miláčka neobyčejnou přitažlivost: vykutá si z květníku hrudku velikosti asi tak třešně, vezme ji do tlamy a poponáší ji (stejným způsobem si přemísťuje hračky, nejčastěji papírové kuličky a koule), rozmisťuje hlínu po sedačce, a kutálí kuličku po koberci když jí fackuje hedvábnými ťapinkami.

Včera prostě přišel ten den D, kdy jsme se rozhodli otevřít všechna okna a dveře dokořán a ukončit stávající kočičí vězení (psi byli zavření, aby se kočině nemohlo nic stát).

Reakce Čity na novou situaci předčila všechna naše očekávání. Prvních několik hodin tu a tam opatrně vykukovala ze vchodových dveří, aby viděla ten velký svět z nového pohledu, ale při sebemenším pohybu někoho z nás nebo pohybu a zvuku tam venku zděšeně prchala do útrob bytu a schovávala se v nejtemnějších koutech. V jejím výrazu jsme četli stopy děsu z toho, že by nás a svůj bezpečný domov měla opustit. Postupně se trochu uklidnila, dokonce se i vydala kousek přes práh, ale stačilo málo a utíkala zase domů.

Pokud jde o mě, moje výčitky svědomí skončily. Mourovanému trdlu byla nabídnuta volnost a jak s ní naloží je teď jen na něm. Zatím je z té čerstvě nabyté svobody popletená a neví co s ní, bojí se neznámého světa venku.

Mě nezbývá než doufat že to nebude trvat  dlouho, chci si konečně koupit nová prostěradla a sundat kytky ze skříní, a vážně se těším na to, až si kotě svou nadbytečnou hrací energii vyškrtá někde na zahradě.

Ale tu nedávno rozbitou  obří číši s datem svatby, kterou ručně foukali a leptali ve sklárnách v Poděbradech v roce 1984, Čitě hned tak neodpustím.

Mourované trdlo r.2003

(text a foto: Jitka Krásová, Mourované trdlo r.2003)

 

CHLUPATINY - HLAVNÍ STRANA