Kočka OUT

 

Pohyb v naší zvířecí rodince okolo osmé večer je ve znamení výměny dvou psů a kočky: ORSA a DINO jsou s večeří zavřeni do boxů, ČITA je vypuštěna k večernímu poletování. Od vstupních dveří se každý večer ozývá zvukový signál: „Kočka OUT“!

Jestli sledujete osudy našeho kočičího nalezence ČITY od začátku, pak víte, že s naší kočičkou je legrace - byla, jest a bude, kočce budou v létě již tři roky a z "kočičákovin" zřejmě už nikdy nevyroste. V praxi vypadá její nekončící puberta následovně: u nás doma ráno vstanete a pokud něco v prvních minutách vidíte a vnímáte, pak zjistíte, že se Vám pod nohama motá huňatá mourovatá koule - no motá není až ten správný výraz - ona si sama pomňoukává (dá-li se tomu zvuku co vyluzuje tak říkat) a lítá po bytě sem a tam jako šílená. Jestli jste někdy viděli motorku na kolmé stěně v kouli, tak tohle ona dělá podobně: navzdory fyzikálním zákonům běhá (o devadesát stupňů otočená, to jest ve vodorovné poloze) po naší pohovce patřící k sedací soupravě, vzácně dokonce i po zdi v předsíni. "Pomňoukávání" je občas nahrazeno povrkáváním.

Pokud ráno zamíříte do koupelny a začnete se mýt, přiletí odněkud mouratá koule a jediným obrovským skokem se vrhne do litinové vany bez vody a hlučně cirkulujíce si začne honit svůj ocas. Za příčkou naštěstí bydlí náš švagr, protože být tam bytem nějaký cizí člověk, určitě si bude stěžovat, proč že se od nás brzy po ránu ozývají ty strašné dunivé rány a zda bychom nemohli být poněkud ohleduplnější. V nejbujnější fantazii si totiž nedokážu představit, jak bych cizímu člověkovi dokázala původ hluku vysvětlit. Každopádně, ty chlupy co z ocasu lítají, ty zůstávají na naší straně příčky a v naší vaně.

Uprostřed noci, kdy se kočičímu broučkovi občas nechce spinkat, přicházejí  na řadu hračky. V poslední době jsou nejmilovanějšími objekty korkové špunty od vína a nástřel dveří a nábytku špuntem je zvukově natolik iritující, že můj muž dlouho nevydrží, načuřeně vyskočí z postele a korkovou munici nekompromisně zabaví.

Večer pak následuje návrat asi po hodině domů kdy ČITA si nás přijde zkontrolovat, zda sme všichni doma, jestli mistička s krmením je na svém místě, případně se před druhou částí večerního programu posílí, aby nepadla vyčerpáním z hladu. Ona totiž neustále něco jí, asi tak jednou za půl hodiny až hodinu. Musím podotknout že není obézní, při svém temperamentu stihne všechnu energii hravě spotřebovat. 

Někdy padne jedenáctá večer a kočička je "OUT" natolik že se nevrací domů. Náš předcházející nalezenec černý kocourek Mikeš se ztratil a já proto pravidelně propadám vzrůstajícímu strachu: "Kde ta kočka je?" Nakonec se vždy vrátí a po svém vrkavě nebo pomňoukávajíce sděluje, jaký že to byl báječný vzrušující výlet zakončený brilantním seskokem ze střechy našeho domu (to vím i bez ní, tu ránu opravdu nešlo přeslechnout).

Nakonec pak hladím blaženě hrbící se hřbet vrnící kočky a jsem šťastná, že pro dnešek je všemu  kočičímu toulání konec, a jdeme spát.

Kočka OUT r.2005

(text a foto: Jitka Krásová, Kočka OUT r.2005)

 

CHLUPATINY - HLAVNÍ STRANA