Bacha skáče na lidi a trhá je na kusy!!!

 

"No konečně", blesklo mi hlavou, když jsem pozdě odpoledne otevřela okno, abych se ujistila, že už konečně přestalo cedit, "tak můžeme jít na velkou vycházku".

Za chvilku jsme už capkaly, Orsa připnutá na vodítku a "hurá" směrem do polí pod letiště. U vjezdu do ruzyňského statku stáli u auta dva mě zcela neznámí muži a jak jsme se k nim přibližovaly, dívali se na nás. Jeden byl mladší, druhý starší s prošedivělými vlasy.

Zařadila jsem stav "bdělosti" a vzhledem k dřívějších zkušenostem jsem vyčkávala, zda proběhne jen neutrální pozorování, nebo přijdou i nevlídné poznámky, nevraživé pohledy.... když jsme se přiblížily na dosah několika metrů, oba muži se zatvářili příjemně a ten starší poznamenal: "To je ale pěknej pes!"

"No ale" .... zatvářila jsem se úplně vážně a na okamžik jsem zaváhala.. "bacha, on na potkání skáče na lidi a trhá je na kusy!"

Muži se zatvářili rozpačitě a tak jsem dodala: "Vy se snad nedíváte na televizi?"

Muži vyprskli smíchy. "Paní!!!" vykřikl ten muž se šedivějícími vlasy "já vám něco řeknu: mě za celej můj život nekousnul jedinej pes!"

(text a foto: Jitka Krásová, Bacha skáče na lidi a trhá je nakusy!!! r.2003)